Šalvěj: druhy, účinky a použití v čaji i v kuchyni
Obsah článku
Šalvěj zná u nás skoro každý jako babiččinu bylinku na kloktání. Sáček sušených listů leží někde v kredenci, dvakrát za zimu se z něj uvaří čaj na škrábání v krku a tím to obvykle končí. Přitom se pod jedním jménem skrývá rod o zhruba devíti stech až tisíci druzích a na čaj i do kuchyně z nich u nás patří v podstatě jediný. Většina ostatních jsou okrasné trvalky ze záhonu a luční rostliny. Najde se mezi nimi ale i taková, jejíž účinná látka spadá pod zákon o návykových látkách. Ukážeme vám, jak tu pravou poznat na první pohled i na první ovonění, na co se odedávna používá a kde je hranice, za kterou už čaj nestačí a je čas na lékaře.
Co je šalvěj a proč jich je skoro tisíc druhů
Šalvěj je rod Salvia z čeledi hluchavkovitých, tedy blízká příbuzná máty, tymiánu, oregana a bazalky. Je to největší rod celé čeledi. Počty druhů se v literatuře liší podle toho, kde se zrovna vede hranice mezi druhy. Dnes se nejčastěji uvádí devět set až tisíc. Databáze Plants of the World Online jich na konci roku 2024 vedla 1 024. Většina těch, se kterými se u nás potkáte, má ráda slunce, snese sucho a silně voní.
A právě v té rozmanitosti je celý problém. Kdo si koupí v zahradnictví „šalvěj“, může přinést domů okrasnou trvalku, která do jídla nepatří. Kdo ji hledá na internetu, narazí i na rostlinu, jejíž účinná látka je vedená na seznamu psychotropních látek. A babička, která ji trhala na kloktání, měla na mysli jediný druh.
Podobně jsou na tom kapary. Taky je Češi znají z kuchyně a taky málokdo tuší, jak vypadá rostlina, ze které pocházejí. Napsali jsme o nich samostatný text.
Šalvěj lékařská, ta pravá na čaj i do kuchyně
Salvia officinalis. Rodové jméno pochází z latinského salvare, tedy zachránit nebo léčit. Druhové officinalis znamená lékárnický. Už z toho jména je vidět, kam šalvěj po většinu své historie patřila: do lékárny a do hrnku, ne do kuchyně. Tohle je ta šalvěj, o které je celý zbytek článku.
Poznáte ji podle listu. Je podlouhle vejčitý, dlouhý dva až osm centimetrů a na omak připomíná plsť. Barvu má spíš stříbrošedou než zelenou. Rostlina vyroste do třiceti až sedmdesáti centimetrů, spodek stonků časem dřevnatí a z trsu se stane malý polokeř. Kvete od května do července drobnými světle fialovými květy. Pochází ze Středomoří. Doma je na Balkáně a v Itálii.
Ještě rychlejší je zkouška čichem. Rozemněte list mezi prsty a přičichněte. Ucítíte kafr, ostrý a skoro chladivý tón, který si s ničím nespletete. Když list nevoní skoro vůbec, tu správnou rostlinu v ruce nemáte.
Šalvěj hajní, luční a muškátová patří na zahradu, ne do jídla
Pod jménem šalvěj se ale neprodává jen ta lékařská. Hodně se na českém internetu hledá i šalvěj hajní (Salvia nemorosa), fialově kvetoucí trvalka z okrasných záhonů a kruhových objezdů. Kvete dlouho, snese sucho, včely na ní sedí od rána do večera. Do jídla se ale nepoužívá.
Stejně tak šalvěj luční (Salvia pratensis), přeslenitá (Salvia verticillata) a muškátová (Salvia sclarea). Luční je naše domácí louková rostlina, z muškátové se získává silice pro parfumerii. Ve stejné škatulce skončí i šalvěj nádherná (Salvia × superba), šalvěj zářivá (Salvia splendens) a všechno ostatní, co se prodává jako okrasná šalvěj. Zářivá je ta ohnivě červená z městských záhonů, která zimu venku nepřežije a sází se každý rok znovu jako letnička. Ani jedna se u nás nepije ani nedává do jídla. Ne že by byly jedovaté, nic takového doloženo není. Prostě se z nich nevaří. Žádná tradice, žádný důvod.
Do rodu Salvia přitom patří i rostliny, které by tam nikdo nehledal. Ruská šalvěj, u nás známější jako perovskie, dnes nese jméno Salvia yangii. A chia semínka ze snídaňových pudinků pocházejí ze Salvia hispanica.
Bílá šalvěj a šalvěj divotvorná s tou naší nesouvisí
Dvě jména se ve vyhledávání objevují tak často, že si zaslouží vlastní odstavce.
Bílá šalvěj (Salvia apiana) roste v jižní Kalifornii a na severu poloostrova Baja California, jinde na světě přirozeně ne. Pro tamní původní obyvatele je to obřadní rostlina, která se pálí ve svazcích. S tou naší ji pojí jen rodové jméno. Za zmínku stojí, že se převážná část bílé šalvěje na trhu nepěstuje, ale sbírá ve volné přírodě. Ochranářské organizace dlouhodobě upozorňují, jak to tamní porosty zatěžuje.
Šalvěj divotvorná (Salvia divinorum) pochází z Mexika a je psychoaktivní. Její účinná látka salvinorin A je v Česku vedena na seznamu psychotropních látek v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. Píšeme to sem proto, že se ta dvě jména na internetu pletou dohromady. S bylinkou z našeho hrnku nemá společného nic.
Co šalvěj obsahuje
Hlavní bohatství listu tvoří silice. Jsou v ní hlavně thujon, kafr a 1,8-cineol, v menším množství borneol. Právě ony můžou za tu kafrovou vůni. V sušeném listu jí bývá zhruba jedno až tři procenta. Vedle silice jsou v listu třísloviny, hořčiny, flavonoidy a fenolové kyseliny, z nichž nejznámější jsou kyselina rosmarinová a karnosová.
Kyselina rosmarinová patří mezi polyfenoly, tedy do stejné skupiny látek, jakou znáte z extra panenského olivového oleje. Napsali jsme o nich celý článek.
Zajímavější než výčet je ale jedna věc, o které se u bylinek moc nemluví. Obsah silic kolísá, a to několikanásobně. Podle odrůdy, podle stanoviště, podle toho, jestli byl list sklizen před květem nebo po něm, a podle toho, jak dlouho leží v otevřené dóze. Proto se u bylinky nedá mluvit o „dávce“ tak jako u léku. K thujonu se ještě vrátíme.
Na co se šalvěj tradičně používá
Šalvěj má za sebou dva tisíce let dobré pověsti a vyplatí se vědět, odkud se vzala. Popisuje ji už řecký lékař Dioskoridés v příručce De materia medica z prvního století. Evropští bylináři z ní čerpali dalších patnáct století. Ve středověku se jí pak připisovalo skoro všechno. Říkalo se, že by neměl umřít člověk, kterému na zahradě roste šalvěj. Přehnané to bylo i na středověk, ale je z toho vidět, co si od ní lidé slibovali.
U nás z ní kořenářky a bylinkářky dělaly kloktadlo na bolavý krk a obklad na drobné oděrky. Odtud vede přímá linka k babičkám, které ji trhaly na zahrádce, a k sáčku sušených listů v kredenci. Nic z toho se za ta staletí moc nezměnilo.
Co z toho platí dneska? Šalvěj se tradičně používá na čtyři věci a všechny čtyři si projdeme. Ani jedna z nich není léčba a nikdo nikdy neprokázal, že šalvěj něco vyléčí. Doložit jde jen to, že se takhle používá dlouho a soustavně. A to zas není tak málo.
Zdravotní tvrzení k bylinám jsou v Evropské unii kapitola sama pro sebe. Systém schvalování zavádí nařízení (ES) č. 1924/2006, jenže více než tisíc tvrzení k bylinám leží od roku 2010 ve stavu „on hold“ a dodnes je nikdo neposoudil. Pro šalvěj tedy žádné schválené znění neexistuje. Nikdo o ní nesmí napsat, že něco léčí, snižuje nebo něčemu předchází. A my taky ne.
Jedna opora ale přece jen existuje. Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) vydala pro list šalvěje lékařské unijní bylinnou monografii a vede ho v ní jako tradiční rostlinný léčivý přípravek. Znamená to, že se rostlina používá tak dlouho a tak soustavně, že je to doložitelné. Účinnost ale klinicky prokázaná není. Registrace takového přípravku stojí výhradně na dlouhodobém používání, ne na klinických datech.
Dejte ale pozor, čeho se monografie vlastně týká. Popisuje registrované léčivé přípravky z listu šalvěje, ne sušený list z vaší kuchyně a ne čaj, který si uvaříte doma. Všechna množství listu a dávkování níž v článku pocházejí odsud, včetně denní hranice thujonu v přípravcích. Platí pro ty přípravky, ne pro váš hrnek. Uvádíme je proto jako orientaci, ne jako doporučení, kolik si máte nasypat. Jen čísla pro nápoje s přidanými aromaty mají vlastní předpis a ten najdete u nich. Návod k léčbě to není.
Kloktání a drobné záněty v ústech a v krku
Tohle je to, co Češi znají od babiček, a zároveň nejznámější tradiční použití. Nálev z listu se používá ke kloktání a k výplachům při zánětech sliznice úst a hrdla. Připravuje se silnější než čaj k pití, zhruba 2,5 g rozdrceného listu na 100 ml vroucí vody. Kloktá se teplý, třikrát denně, a nepolyká se.
Dobré je ale vědět, kde končí hrnek a kde začíná lékař. Když potíže v ústech nebo v krku trvají déle než pár dní, je čas na ordinaci. A když se k bolesti v krku přidá horečka nebo bílé povlaky na mandlích, případně když se špatně polyká, nečekejte ani těch pár dní.
Když už jsme u ústní dutiny, i k ní máme vlastní text opřený o studie a ptáme se v něm, jestli pomáhá olivový olej na zuby.
Nadměrné pocení
Druhé tradiční použití je úleva při nadměrném pocení. Málokdo se na pocení ptá jen tak. Nejčastěji jsou to ženy v přechodu a lidé, které v noci budí propocené tričko. Tradice mezi těmi situacemi nerozlišuje a po příčině se neptá. Mluví prostě o nadměrném pocení a dávkování k němu jsou 2 g sušeného rozdrceného listu na 150 ml vroucí vody.
Návaly horka mezi tradičními použitími ovšem nenajdete, i když právě s nimi se u nás šalvěj spojuje nejčastěji. Pocení a návaly nejsou totéž a hormony jsou docela jiná kapitola. Pořád je to navíc tradice, ne slib. Že se pocení zastaví, nikdo neprokázal.
Trávení
Třetí položkou jsou mírné trávicí potíže, tedy nadýmání a pálení žáhy. I tady platí hranice, jen je volnější než u krku. Nadýmání není angína. Když potíže trvají déle než dva týdny, měl by člověk jít k lékaři, ne k dalšímu hrnku.
Zevně na drobné záněty kůže
Čtvrté a poslední tradiční použití míří mimo hrnek úplně. Vodný nálev se přikládá zevně na drobné záněty kůže, a to dvakrát až čtyřikrát denně. Připravuje se stejně silný jako nálev na kloktání, tedy 2,5 g rozdrceného listu na 100 ml vody.
Šalvějový čaj a jak ho připravit, aby za něco stál
Šalvějový čaj se dá zkazit dvěma způsoby a obojímu se dá snadno vyhnout.
Tím prvním je odkrytý hrnek. Silice jsou těkavé a značná část jich odejde s párou do kuchyně. Voní nádherně, v čaji ale chybí. Přikryjte hrnek talířkem a talířek sundejte až těsně před pitím.
Tím druhým je příliš dlouhé louhování. Třísloviny se do vody uvolňují pomaleji než silice, takže po zhruba deseti minutách je čaj svíravý a nepříjemně hořký.
Čísla níž jsou převzatá z bylinné monografie a platí pro přípravky z listu, ne pro váš hrnek. Berte je jako orientaci, ne jako dávku, kterou byste si měli odvážit. Dávkování je ke každému tradičnímu použití jiné. Pro mírné trávicí potíže je to 1 až 2 g sušeného rozdrceného listu na 150 ml vroucí vody třikrát denně, při nadměrném pocení 2 g na 150 ml. Přepočet na lžičky je náš, ne převzatý. Gram až dva jsou zhruba jedna zarovnaná čajová lžička. Čerstvého listu si vezměte dvakrát tolik, protože v sobě má vodu.
Louhujte pět až deset minut pod pokličkou, i když tuhle dobu vám nikdo nepředepisuje a jde čistě o chuť.
Tvrdý limit není na čas, ale na množství thujonu: denní příjem z přípravku má zůstat pod 6,0 mg. Víc o thujonu níž.
Šalvějový čaj je chuťově výrazný, nahořklý a chladivý. S heřmánkem má společného míň, než většina lidí čeká. Lžička medu a plátek citronu mu sednou a hořkost zjemní.
Šalvěj v kuchyni, jak ji sušit a čím ji nahradit
V kuchyni je šalvěj bylinka, která potřebuje tuk. Víc o ní skoro nepotřebujete vědět. Nasucho na pánvi zhořkne, ve vodě se ztratí, ale v rozpuštěném másle nebo v olivovém oleji rozvine přesně tu balzamickou, mírně pryskyřičnou vůni, kvůli které se používá.
Nejrychleji si to ověříte na šalvějovém másle. Rozpusťte máslo na mírném ohni, vhoďte do něj celé listy a nechte je asi minutu, dokud nezačnou být křupavé. Přelijte tím těstoviny, pečenou dýni nebo brambory. Listy v jídle nechte, jsou na něm to nejlepší.
S olivovým olejem to funguje jinak, ale stejně dobře. Do vlažného oleje vložte sušený list a nechte ho v něm pár dní odstát. Sušený proto, že se čerstvé bylinky naložené v oleji musí držet v chladu a rychle spotřebovat. Takový olej se pak hodí na pečené brambory, na fazole a na chleba. Používáme na to náš extra panenský olivový olej z Kréty, protože jeho ovocná chuť a štiplavé doznění bylince nepřekážejí, spíš ji vyzdvihnou. Hotový bylinkový olej patří do chladu a tmy. Spotřebujte ho během pár týdnů.
Tradiční místo má šalvěj u vepřového, u drůbeže a u jater, protože její hořkost tučnému masu sedí. Do řecké marinády z olivového oleje, česneku a citronu sice nepatří, ale zkuste ji tam někdy přihodit. Pár lístků dodá marinádě pryskyřičný spodek, který kuřeti sedne. Základní postup najdete v receptu na marinádu na kuřecí maso po řecku.
Na grilu ji přidávejte až ke konci, tenký list se rychle spálí. Ostatní grilovací chyby jsme sepsali v článku olivový olej na grilování. Pár listů se vejde i do sklenice nakládaných sušených rajčat, i když tam většinou kraluje oregano.
Na Krétě, odkud pochází náš olivový olej, má ale šalvěj hlavní místo jinde než u sporáku. Pije se. Řecky se jí říká faskomilo a nejčastěji jde o druh Salvia fruticosa. V Řecku je to běžná příbuzná té naší, jen voní měkčeji. Na ostrově roste planě po kamenitých stráních.
A pořád se sbírá. Krétské babky ji trhají cestou domů, suší ji ve stínu a přes zimu z ní vaří čaj úplně stejně, jako to u nás dělaly kořenářky. Nikdo v tom nehledá léčbu. Prostě se to tak dělá už hodně dlouho.
Když si chceme udělat čerstvý čaj, jdeme prostě na procházku na kopec za domem a vždycky na nějakou šalvěj narazíme.
Bylinky tam nejsou doplněk stravy, ale běžná součást jídelníčku, stejně jako olivový olej nebo luštěniny. Rozepsali jsme to v průvodci středomořská dieta a životní styl Kréťanů.
Kdy šalvěj sklízet a jak ji usušit
Sklízí se před rozkvětem, kdy je list měkký a rostlina po seříznutí ještě obrazí. Hlavní sběr u nás připadá na konec jara a začátek léta. Trhejte za sucha a nejlépe dopoledne, až oschne rosa.
Listy sušte ve stínu, v průvanu a rozprostřené v jedné vrstvě. Přímé slunce a teplo nad zhruba 35 °C vyženou z listu přesně to, kvůli čemu ho sušíte. Hotovo je, když se stonek při ohnutí zlomí a neohne. Skladujte v dobře uzavřené neprůhledné nádobě a nedrťte na prach dřív, než list použijete.
O pěstování napíšeme samostatně. Tady jen stručně. Šalvěj lékařská je u nás vytrvalá, venku normálně přezimuje a sucho jí vadí míň než mokro.
Čím nahradit šalvěj
Univerzální náhrada neexistuje, protože šalvěj hraje v jídle dvě role. Buď dodává tučnému masu pryskyřičný podtón, nebo do jídla vnáší hořkost.
K vepřovému, k drůbeži a do nádivek sáhněte po majoránce, případně po tymiánu. Do máslové omáčky na těstoviny nebo na dýni sáhněte po rozmarýnu, ale dejte poloviční množství, protože snadno všechno přebije. A v marinádě ji nejlépe nahradí tymián se špetkou oregana.
Kdy se šalvěji vyhnout
Šalvěj je bezpečná bylinka, dokud se s ní zachází jako s bylinkou. Problém začíná ve chvíli, kdy si někdo řekne, že se užívání bylinkového čaje přece nedá přehnat. Nežádoucí účinky přitom nemá na svědomí list, ale jedna složka jeho silice. Od ní se odvíjí všechno, co je níž.
Thujon. V listu je thujon, složka silice, která ve vyšších dávkách působí na nervovou soustavu a ve zvířecích pokusech vyvolávala křeče. Evropská unie ho reguluje nařízením (ES) č. 1334/2008 o aromatech. To stanoví maximální množství thujonu v nápojích s přidanými aromaty, a to 10 mg/kg v alkoholických nápojích kromě těch z pelyňku, 35 mg/kg v alkoholických nápojích z pelyňku rodu Artemisia a 0,5 mg/kg v nealkoholických nápojích z pelyňku. Ta čísla se netýkají čaje uvařeného doma. Platí pro průmyslová aromata a nápoje, do kterých se přidávají. Ukazují ale, že thujon je látka, kterou úřady sledují. Proto se šalvějový čaj nepije jako voda. Bylinné přípravky z listu mají navíc vlastní hranici: denní příjem thujonu z přípravku má zůstat pod 6,0 mg.
Těhotenství a kojení. V těhotenství se šalvěj v léčivém množství nedoporučuje. Při kojení taky ne a je pro to ještě jeden důvod. Tradičně se naopak používá k útlumu tvorby mléka při odstavování. Kojící matka, která o mléko přijít nechce, by si tím spíš uškodila.
V obou případech platí, že špetka koření v jídle je něco jiného než hrnky čaje každý den.
Epilepsie a záchvatová onemocnění. Šalvějová silice a lihové výtažky ze šalvěje mohou při dlouhodobém užívání nebo při předávkování vyvolat křeče. Naprostá většina doložených případů se týká právě silice. Ojediněle jsou křeče popsány i po šalvějovém čaji, a to u osmnáctiměsíčního dítěte. Kdo má epilepsii nebo jiné záchvatové onemocnění, měl by se vyhnout koncentrovaným přípravkům ze šalvěje a čaj probrat s lékařem.
Děti a dospívající. Přípravky z listu šalvěje se nedoporučují dětem a dospívajícím do 18 let.
Léky. Když pravidelně berete léky, proberte bylinné čaje s lékařem nebo s lékárníkem. Konkrétní interakce tady radši neuvádíme, protože bychom si je museli vymyslet.
A ještě jednou to hlavní. Kloktání není léčba. Když bolest v krku nebo zánět dásní trvají déle než pár dní, měl by člověk jít k lékaři. U trávicích potíží je hranice dva týdny. A když se potíže zhoršují, nečekejte vůbec.
Tři mýty o šalvěji
Šalvěj je droga. Tenhle omyl vzniká záměnou dvou úplně různých rostlin. Šalvěj lékařská z bylinkového čaje nemá se šalvějí divotvornou společného nic kromě rodového jména. Z jedné se pije čaj, druhá je psychoaktivní rostlina, jejíž účinná látka je u nás na seznamu psychotropních látek.
Užívání bylinkového čaje se nedá přehnat. Dá. Šalvěj je učebnicový příklad, protože obsahuje thujon a jeho denní příjem z bylinného přípravku má zůstat pod 6,0 mg. Přírodní neznamená neomezené.
Šalvěj z truhlíku je šalvěj do kuchyně. Není. Leda že byste si ji koupili přímo jako šalvěj lékařskou. Fialově kvetoucí trvalka z okrasného záhonu je nejspíš šalvěj hajní. Rozlišíte je snadno. Kuchyňská šalvěj má šedavý plstnatý list a voní po kafru, ta hajní má list zelený a nevoní skoro vůbec.
Klíčové shrnutí
- Na čaj i do kuchyně patří u nás jediný druh, šalvěj lékařská (Salvia officinalis). Poznáte ji podle šedavého plstnatého listu a kafrové vůně.
- Tradiční použití stojí na dlouhé zkušenosti, ne na klinických důkazech. Popsané je pro registrované léčivé přípravky z listu, ne pro sušený list z kuchyně a domácí čaj. Účinnost není klinicky prokázána a zdravotní tvrzení k bylinám v EU dodnes čekají na posouzení.
- Čaj se louhuje pod pokličkou pět až deset minut. Odkrytý hrnek ho připraví o vůni, delší louhování o chuť.
- Šalvějový čaj se kvůli thujonu nepije jako voda. Denní příjem thujonu z přípravku má zůstat pod 6,0 mg. Těhotné a kojící ženy a děti do 18 let by měly šalvěj v léčivém množství vynechat. Lidé s epilepsií by se měli vyhnout hlavně koncentrovaným přípravkům.
- V kuchyni potřebuje tuk. Máslo a olivový olej z ní vytáhnou to nejlepší, na suché pánvi jen zhořkne.
U šalvěje se vyplatí přesně vědět, kterou máte v ruce. Poznat ten správný druh, uvařit ji pod pokličkou, dopřát jí v jídle tuk a vědět, kdy ji vynechat. Řecké bylinky z Kréty do našeho sortimentu postupně přibývají.
Často kladené otázky (FAQ)
List šalvěje lékařské se tradičně používá ke kloktání a k výplachům při zánětech sliznice úst a hrdla, při mírných trávicích potížích, při nadměrném pocení a zevně na drobné záněty kůže. Takhle to popisuje unijní bylinná monografie, která se ale týká registrovaných léčivých přípravků z listu, ne sušené šalvěje z kuchyně ani čaje, který si uvaříte doma. Tradiční použití znamená, že se rostlina takto používá dlouho, ale její účinnost není klinicky prokázána. V kuchyni je šalvěj koření k tučnému masu a do bylinkových olejů.
Šalvěj lékařská jedovatá není, běžně se z ní pije čaj i vaří. Obsahuje ale thujon, látku, kterou úřady v nápojích sledují a omezují. Popsané nežádoucí účinky se týkají hlavně koncentrované silice a jejího dlouhodobého užívání, ne špetky koření v jídle. Rozhoduje dávka a délka užívání.
Přesné číslo pro domácí čaj nikdo nestanovil. Orientaci dává tradiční dávkování přípravků z listu, ke každému použití jiné: pro trávicí potíže 1 až 2 g sušeného rozdrceného listu na 150 ml vroucí vody třikrát denně, při nadměrném pocení 2 g na 150 ml. Zároveň se hlídá thujon, jehož denní příjem z přípravku má zůstat pod 6,0 mg. Z toho plyne, že šalvějový čaj není nápoj na každý den v neomezeném množství. Kdo ho chce pít soustavněji, měl by to probrat s lékařem nebo s lékárníkem.
V těhotenství se šalvěj v léčivém množství nedoporučuje. Při kojení taky ne a tam je pro to ještě jeden důvod. Šalvěj se tradičně používá právě k útlumu tvorby mléka při odstavování. Kojící matka, která o mléko přijít nechce, se jí tedy raději vyhne. Špetka sušené šalvěje v jídle je něco jiného než denní hrnky čaje.
Ne. Šalvěj hajní (Salvia nemorosa) je okrasná trvalka, stejně jako šalvěj luční, přeslenitá nebo muškátová, a ani se nepije, ani se nedává do jídla. Ne že by byla prokazatelně jedovatá, ale ke kuchyňskému použití u ní není důvod ani tradice. Poznáte ji podle zeleného hladkého listu, který skoro nevoní.
Jedna náhrada na všechno neexistuje, protože šalvěj hraje v jídle dvě role. Buď dává tučnému masu pryskyřičný podtón, nebo přináší hořkost, a podle toho vybírejte. K vepřovému a do nádivek se hodí majoránka, do máslové omáčky na těstoviny nebo na dýni rozmarýn v poloviční dávce a do marinády tymián se špetkou oregana.
Šalvějový list není na seznamu rostlin toxických pro psy, který vede americká ASPCA, takže špetka v jídle problém není. Co psům nepatří, je koncentrovaná šalvějová silice. Éterické oleje jsou koncentrát a jedovaté je z nich dělá právě dávka, které je v pár kapkách víc než v celém hrnku čaje. Šalvějový čaj psům nedávejte prostě proto, že jim k ničemu není. Co jim naopak v malém množství prospívá, jsme rozebrali v článku může pes olivový olej.
Zdroje
- EMA/HMPC: European Union herbal monograph on Salvia officinalis L., folium (EMA/HMPC/277152/2015, revize 1, 2016).
- EMA/HMPC: Assessment report on Salvia officinalis L., folium and Salvia officinalis L., aetheroleum (EMA/HMPC/150801/2015, revize 1), včetně složení silice (kap. 1.1, kde je mezi složkami uveden i borneol) a popsaného případu křečí po šalvějovém čaji (kap. 5.3, kazuistika tam citovaná jako Tong a kol., 2003).
- Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1334/2008 o aromatech, příloha III část B (maximální množství thujonu).
- Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin.
- Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, příloha č. 4 (seznam č. 4 psychotropních látek, salvinorin A).
- Plants of the World Online, Royal Botanic Gardens Kew (počet přijatých druhů rodu Salvia).
- Plants of the World Online, Royal Botanic Gardens Kew (nativní areál šalvěje lékařské, Salvia officinalis).
- BOTANY.cz a Pladias, Databáze české flóry a vegetace (české a latinské názvy druhů rodu Salvia).
- California Native Plant Society: White Sage Protection (stav populací Salvia apiana a sběr ve volné přírodě).
- ASPCA Animal Poison Control, Toxic and Non-toxic Plants: Sage (Salvia officinalis) je vedena jako netoxická pro psy, kočky i koně.