Olivovník a zákon: Jeho vliv na řeckou kulturu a politiku už od starověku

Posvátný strom starověkého světa

Podle archeologických zdrojů sehrály olivovníky klíčovou ekonomickou roli v době vrcholící mínojské civilizace na Krétě i v celém Řecku. 

Kolem olivovníku vznikla celá socioekonomická, náboženská, zvyková i umělecká realita.

Jedna z účetních destiček nalezených v Knóssu, která se zmiňuje hlavně o olivovém oleji, dokládá existenci „palácového olivového háje“. Podle výpočtů se v něm nacházelo až 3 315 kmenů olivovníků! 

Tento samotný fakt, spolu s politikou ochrany posvátného a zároveň výnosného stromu ze strany Mínojců, ospravedlňuje existenci lisu na olej ve středu paláce v Knossu a množství pithoi (velkých hliněných nádob) pro skladování oleje v jeho skladištích.

 
Velké keramické amfory v paláci Knóssos

Symbolický a duchovní význam olivového stromu

Mínojci obklopovali olivovník "náklonností", což potvrzuje jejich hluboký respekt ke stromu, který jim přinášel obživu, zdraví i duchovní význam.

Podle mytologie byl Minós (mýtický král Kréty, syn Dia; podle legendy měl být palác v Knóssu sídlem právě tohoto krále) prvním vládcem, který olivovníky chránil a jeho nástupci v této ochraně pokračovali.

V paláci Knóssu se dodnes dochovala známá a krásná freska (viz úvodní fotka), která má na sobě vyobrazený zrovna olivový strom.

Olivovník v klasickém Řecku

Právní ochrana olivových stromů v Athénách

Athénská republika chránila olivovník nejen z náboženských, ale i ekonomických a politických důvodů.

V závěru 5. století př. n. l., podle řečníka Lýsia, projevoval stát mimořádnou péči o zásobování obyvatel potravinami a chránil klíčové zemědělské produkty zvláštními zákony.

Ve spise „Proti obchodníkům s obilím“ jsou zmíněny zákony, které zakazovaly vývoz obilí z Attiky (historického regionu zahrnujícího Athény a okolní území).

V tomto rámci projevoval athénský stát také výrazný zájem o olivovníky.

Konkrétně byly olivové háje i jednotlivé stromy obehnány dřevěným plotem nazývaným „sikos“ a podle Démosthena často kontrolovali jejich stav odborníci vysílaní městem.

Vlastníci i nájemci olivovníků byli povinni o ně pečovat a nesměli pěstovat jiné plodiny v jejich blízkosti. Také nesměli vykořeňovat nebo ničit staré či suché stromy, protože se mohly v budoucnu znovu zazelenat – stejně jako olivovník na Akropoli, který byl po zničení Peršany schopen znovu obrazit.

Případ Nikomacha – exemplární trest

Podle řečníka Lýsia ("Areopagitecus, Apology on Sicaeus", 395 př. n. l.) mohl občan, který zničil olivovník, čelit vážným trestům, včetně ostrakizace nebo dokonce smrti!

V roce 370 př. n. l. byl athénský vládce a zákonodárce Nikomachos obviněn občanem z vykořenění kmene starého olivovníku, za což mu hrozil trest ostrakizace a konfiskace majetku. Obhajoba, kterou za něj napsal Lýsiás, ukazuje přísnost těchto zákonů: Nikomachos tvrdí, že pokud by chtěl, mohl by zničit spálené olivovníky na svých pozemcích bez povšimnutí, protože jich je mnoho. Dodává, že pravidelné kontroly města ho nikdy neobvinily – a že ho obžaloval soused, který se ani nevyznal v dané problematice.

Státní správa olivového oleje a Panathénaje

Po roce 390 př. n. l. Athény svěřily sběr požadovaného množství olivového oleje pro Panathénaje tzv. „eponymovi“ – důležitému veřejnému úředníkovi. Pokud po skončení svého mandátu nedodal stanovené množství oleje pokladníkům města, nemohl být zvolen do Areopagu (nejvyšší soudní a správní instituce starověkých Athén).

To dokládá, jak hluboko zasahovala státní správa do zemědělské ekonomiky.

Ochrana dalších plodin a význam fíků

Athény měly také přísné zákony na ochranu fíků a speciální skupiny mužů, tzv. „sykofanty“, kteří sledovali, kdo fíky krade nebo vyváží z Attiky. Aristidés ve spise „Panathinaikos“ označuje Athény za „Metropoli ovoce“. Mladí chlapci při přechodu do dospělosti přísahali, že se obětují pro vlast, „kde roste pšenice, ječmen, olivy a víno“.

Olivovník jako motiv v literatuře a válce

Během peloponéské války utrpěly Athény velkou ránu – zničení jejich olivových hájů. Ale ani Athéňané nezůstali pozadu – káceli olivovníky v nížinách Kynourie a Argolidy.

Sofoklés ve svém díle „Oidipus na Kolónu“ básnicky varuje každého nepřítele požehnaného stromu: „…vznešený, plodonosný olivovník, který nikdo, mladý ani starý, nesmí zachránit nebo zničit nepřátelskou rukou, protože nad ním neustále bdí oči Dia Morijského a líbezno-oké Athény…“

Zákony v novověku po nástupu Mohameda Ali

Obnova olivových hájů na Krétě

V období Byzance už stát nechránil olivovníky tak přísně jako dříve – specifická legislativa téměř chyběla.

Naopak mimořádně přísné zákony na ochranu olivovníků se objevily za vlády Mohameda Ali, který se stal egyptským vládcem v roce 1805 a v roce 1822 dorazil se svou flotilou do města Chania na Krétě.

Po barbarském nájezdu zavedl egyptskou správu a začal znovuobnovovat olivové háje, které za Benátské nadvlády upadly kvůli preferenci vinařství a pěstování zeleniny a luštěnin.

Pěstování malvasie a konkurence olivovníků

Zvláště vinařství tehdy vzkvétalo – krétská vína, zejména slavná "malvasia", byla vysoce ceněna na evropských trzích a dosahovala značného exportního úspěchu. Tato odrůda se stala symbolem krétského vinařství a byla považována za jednu z nejkvalitnějších vín své doby. I kvůli nim za předchozí vlády strádalo systematické pěstování olivovníků na Krétě.

Ochranná opatření a sankce

Mohamed Ali si uvědomoval, že olej je pro Kréťany i Řeky klíčovým prvkem stravy. Zaváděl tedy opatření k ochraně a rozvoji olivových hájů, stejně jako modernizaci lisoven:

• Zakázal pasení ovcí a prasat v oblastech s olivovníky. Chovatelé i s několika zvířaty je museli držet ve stájích nebo zahradách svých domů.
• Pokud bylo nutné zbavit olivovníky plevele, majitel musel požádat sousedy o pomoc – vypalování bylo přísně zakázáno.
• Kdo poškodil byť jen jeden strom, musel jej nahradit a podstoupit nejméně 50 ran bičem.

Z dobového dekretu: „Kdokoliv se odváží spálit olivovníky nebo způsobí škodu na olivovnících, bude přísně potrestán, neboť škodí zájmům lidu.“

Modernizace lisoven a vzdělávání zemědělců

Kromě přísných nařízení se Ali snažil olivovou kulturu i propagovat a zefektivnit. Pozval odborníka z Livorna, aby poradil výrobcům, jak zvýšit výnosy a navrhnout nové typy lisů, například z platanového dřeva.

Rovněž pozval odborníka Stefana Moriatise, aby informoval zemědělce o solení a výrobě stolních oliv ve větším množství.

Ochrana olivovníků v současnosti

V dnešním Řecku jsou olivovníky nadále pod ochranou státu, a to prostřednictvím celé řady environmentálních a zemědělských zákonů. Jejich nelegální kácení je přísně trestáno – viníkům hrozí vysoké pokuty a v krajních případech i trestní postih.

To platí i pro nedovolený export olivových stromů ze země.

Olivové háje jsou často registrovány jako součást chráněného zemědělského dědictví nebo ekologicky významných oblastí. Kromě toho jsou olivovníky zahrnuty do evropských dotačních programů na podporu udržitelného zemědělství, což motivuje farmáře k jejich zachování a ekologickému obhospodařování.

Řecký stát také aktivně podporuje výzkum a modernizaci v oblasti pěstování olivovníků s důrazem na biodiverzitu, odolnost vůči klimatickým změnám a dlouhodobou udržitelnost.

Olivovník je součástí řecké identity

Olivovník byl v Řecku víc než jen plodinou.

Od mínojské civilizace přes klasické Athény, přes byzantský úpadek až po egyptskou obnovu a moderní řeckou republiku – tento strom byl vždy symbolem kulturní identity, ekonomické stability a politické důležitosti.

Jeho právní ochrana se měnila podle epochy, ale význam zůstával: olivovník byl a je srdcem řecké krajiny i ducha.

Často kladené otázky (FAQ)

Zdroje