Olivový strom byl dar od řeckých bohů

Mýtické kořeny olivového stromu

Olivovník není jen tak obyčejný strom.

Ve starověkém Řecku byl považován za posvátný dar přímo od bohů. Symbol míru, moudrosti a vytrvalosti. Jak k tomu došlo? 

Abychom to pochopili, musíme se ponořit do dob, kdy bohové soupeřili o vládu nad městy a lidé hledali smysl života ve stínu posvátných stromů.

Právě tři zmíněné vlastnosti: mír, moudrost a vytrvalost, nejsou náhodné.

Olivovník dokáže přežít sucho, vítr i skalnatou půdu, a přesto každý rok přináší plody.

Jeho olej živí, léčí i osvětluje, což z něj činí dokonalý symbol plodnosti a hojnosti.

Když bohyně moudrosti Athéna nabídla lidem olivovník namísto válečné zbraně či vody, dala tím jasně najevo, že její vláda bude stát na moudrosti a plodnosti – ne na síle a destrukci.

Od té chvíle se olivovník stal symbolem civilizace, která si cení rozumu víc než moci.

Není tedy divu, že právě olivovník se stal kulturním pilířem antického světa.

Souboj Athény a Poseidóna o hlavní město

Legenda praví, že bohyně moudrosti Athéna a bůh moří Poseidón se utkali o to, kdo bude patronem nově vzniklého města.

Poseidón udeřil trojzubcem do země a zrodil pramen. Athéna ale zasadila průkopnický olivovník, tzv. "Moria Elaia" u chrámu Erechtheion na Akropoli.

Lid volil a bylo jasno: olivovník porazil vodu. Město dostalo jméno Athény.

Krétská bohyně a první olivovník na jihu

Kromě athénské verze existuje také krétský mýtus.

Ten tvrdí, že Athéna pocházela z Kréty a olivovník darovala Minojcům. O tom, že jde o prastarou tradici, svědčí i zmínky v lineárním písmu B z paláce v Knóssu na Krétě.

Někteří badatelé dokonce ztotožňují Athénu s krétskou bohyní hadů, což odkazuje na ještě hlubší spojení s půdou a zemědělstvím. A právě zde přichází na řadu poznatek antropologů: první zemědělské poznatky měly pravděpodobně ženy, které v období neolitu pozorovaly přírodu, porozuměly cyklům růstu rostlin a začaly je cíleně pěstovat.

Pokud tedy měla bohyně darovat první strom, dává smysl, že to byla právě ženská postava jako Athéna – zosobnění moudrosti, plodnosti a péče o půdu.

Mnoho odborníků také upozorňuje, že pěstování oliv a rozvoj zemědělství v této oblasti souvisel s postupným přechodem od sběračství k organizovanému zemědělství. První olivy byly možná sklízeny ze zplanělých stromů, které později lidé začali pěstovat cíleně.

Héraklés a jeho zasazení olivovníku do tradice Olympijských her

Podle jednoho mýtu posvátný strom dorazil do Athén díky Héraklovi, který se vydal na cestu minojskými loděmi z Pisy na Krétě. Zastavil se v Olympii, kde zasadil planý olivovník a společně s Paionem a Iasiem uspořádal první závody vozů. Z Olympie se pak olivovník rozšířil po celém Peloponésu a nakonec se dostal i do Athén.

V jiné verzi mýtu Héraklés použil olivovník k výrobě svého kyje – údajně pocházel z břehů řeky Alfeios.

Ještě odlišná varianta legendy říká, že si přivezl divoký olivovník z břehů Dunaje (starořecky Istros), a právě ten později zasadil v Olympii. Takový strom se pak stal symbolem síly, vítězství a tradice. Právě z jeho větví se později vyráběly věnce pro olympijské vítěze, které symbolizovaly čest a spojení s božským řádem.

V moderní době se stále používají větve z posvátných olivovníků k vytvoření olivových věnců pro olympijské hry. Například pro aténské olympijské hry v roce 2004 pocházely větvě z jednoho z nejstarších olivovníků na světě z vesnice Vouves na Krétě. Z větví byly upleteny olivové věnce, které byly sportovcům předávány spolu se zlatými medailemi.

Jak se údajně rozšířily olivovníky do Itálie?

Podle jiné tradice byl tím, kdo přivezl olivovník do Řecka, mytický král Cecrops – údajně ho přivezl z Egypta.

Římané si přisvojili mýtus o Héraklovi a povýšili ho na hrdinu, který cestoval s Féničany po celém Středomoří a sázel olivovníky, jejichž kořeny měly pocházet až z Asie.

Etymologie latinského slova "Olea" – označení pro olivovník – tuto teorii podporuje a dokládá silné řecké vlivy. Podle Plinia se v Itálii, Španělsku a Africe olivy začaly pěstovat až po roce 627 př. n. l., kdy je tam přivezli řečtí kolonisté zakládající Magna Graecia (pobřežní řecká města v jižní Itálii). V Řecku se olivovníky tou dobou pěstovaly již stovky až tisíce let.

Ještě jiná tradice připisuje počátek pěstování oliv v Itálii Aristaeovi z Thessalonik. Ten byl podle některých zdrojů putujícím prorokem a učitelem zemědělských dovedností nebo skutečným zosobněním agrární moudrosti. Podle Diodora Sicilského putoval Aristaeus nejdříve na Sardinii, kde se olivám dařilo, a následně na Sicílii, kde byl dokonce uctíván jako bůh plodnosti a zemědělství.

Symbolika a vliv olivovníku v antickém světě

Olivovník byl a v Řecku stále je vnímán jako posvátný strom, spojovaný nejen s božstvy, ale i s konkrétními lidskými činnostmi a institucemi.

Například v Athénách byl olivovník chráněn zákonem a jakékoli jeho poškození bylo trestáno. I dnes na Krétě platí zákaz vývozu olivovníků starších 30 let. Řecko si zkrátka svoje olivovníky stále pečlivě chrání.

Přítomnost olivového oleje v každodenním životě Řeků od jídla, přes kosmetiku, až po světlo v lampách, ukazuje, jak centrální roli v kultuře hrál. Jeho produkce byla natolik zásadní, že tvořila základ ekonomiky a obchodu v celém středomoří.

A právě to ukazuje, jak důležitý byl olivovník pro starověký svět. Lépe řečeno: civilizace se stavěla na oleji, obilí, vínu a medu. Pro tehdejší lid byla tato hojnost tak nepochopitelná, že si ji vysvětlovali jedině jako dar od bohů.

Často kladené otázky (FAQ)